Několik opravdu extraordinérních afér hýbá v posledních týdnech francouzskou politickou scénou a mně to opravdu nedá se o nich nezmínit. Posedlost drby je v této kultuře zakořeněna asi tak jako pivo v té naší. Francouzská mediálně-politická scéna se zmítá pod tíhou krvelačných, vášnivých a nepříliš romantických skandálů a publikum to miluje. Také jste tak znechuceni českou politickou scénou, že byste nejraději emigrovali? Děsíte se trapného fiaska lednových prezidentských voleb a marně vybíráte mezi svazačkou, mimozemšťanem a několika bývalými premiéry? Říkáte si, ze tohle by se v zemi Molièrova jazyku, v zemi, kde televizní filozofické debaty pravidelně vítězí v žebříčcích sledovanosti, nemohlo nikdy stát? Nebo vám snad připadají vášnivé debaty filozofujících francouzských politiků ukrutně sexy?
Ne, nebojte, všude jsou na tom stejně. Před šesti týdny si představitelé UMP, nejsilnější pravicové strany ve Francii, volili nového předsedu. Je to post velice lukrativní, zvláště při pomyšlení, že vítěz vzešlý z těchto voleb bude mít tu neobyčejně lákavou výsadu stát se kandidátem na příštího francouzského prezidenta. Do boje se vydali bývalý ministerský předseda François Fillon a Jean-François Copé, mluvčí francouzské vlády v letech 2002 – 2007 a tuším, že ministr čehosi v témže uskupení. Po tradičně nepřátelské mediální kampani jen velmi těsně (a poněkud překvapivě) vítězí právě Copé. Úsměv se mu na rtech ale nezdržel dlouho, protože hlasování bylo krátce nato prohlášeno za neplatné. Kde udělali soudruzi chybu? Myslím, že takové faux-pas zaslouží jedno velké I must clap my hands: do konečného výsledku totiž nebyly započteny hlasy ze zámořských departmánů Nová Kaledonie, Wallis-et-Futuna a Mayotte. Poražený kandidát odmítá přijmout porážku, nejsilnější pravicová strana se vzápětí štěpí na fillonisty a copéisty a začíná nelítostná válka o moc a prvenství ve volbách. Rukavici do ringu po pár dnech hází další bývalý ministerský předseda Alain Juppé, který nabízí vytvoření nezávislé komise a přepočítaní všech hlasu. Copeisti se samozřejmě bouří a hledají každou záminku, proč tento návrh nepřijmout, protože moc dobře vědí, že ten, kdo úplnou náhodou předsedal volební komisi, která výsledky tak neuvěřitelným způsobem zpackala, nebyl nikdo jiný než Jean-François Copé. A zatímco se kohouti hašteří, pronikají do médií zprávy o rekordně vzrůstajícím počtu členů a sympatizantů krajně pravicové Národní fronty. Bien joué.
Ale není tu ještě někdo, kdo by pomohl vyřešit zdánlivě bezvýchodnou situaci a ze současného patu vyjít jako vítěz? Někdo, kdo téměř upadl v zapomnění, kdo po měsících mlčení oprašuje své tenisky a znovu za přítomnosti bodyguardů a televizních kamer vbíhá poklusem do Boloňského lesíka tak jako za starých časů, v očekávání, že se co nevidět triumfálně vrátí na výsluní domácí i zahraniční politiky? Odpověď zní samozřejmě oui. Suvenýry se sloganem Nicolas, reviens!, žadonící bývalého prezidenta o návrat, se prý prodávají náramně dobře už teď, třeba tady pouzdro na iPhone za 30 euro za kus. A to ještě ani nevíme, jaké nové aférky nám pod stromeček nadělí Papa Noël, že?